Zuzi
jako rosa,
co nudou prorazila,
bosa.
S rozmarem, rozmarýnem voňavým
Jsi šla, krásou ránem ospalým.
Za cinkotem zvonků,
kolem tenkých stonků.
A za tebou ta vůně,
bez které se stůně.
A potom..
se zvedla mlha bezedná,
a odkryla ty ...
beze dna.
Sny růží vůní nejkrásnější
v pohádce, z té země harmonie světa zdejší.
Svou něhou
září
očí tůní.
Pohlazením
rukou, dlaně,..
leč..
jsi děvče s city laně ?
Prcháš,
když list se otočí,
a než se vlastně
začne číst.
Že svět by chtěl už příst,
je jasné..já jsem si jist..