Žena
14. 7. 2018
Snad rošťák
kouká jí z očí,
proč čímsi se zachvívá ?
Paprsky září jí z pod obočí,
je sladká a voní
a mámivá.
Zlehka hlavu skloní,
to...
hodnotí svůj sen.
Snad vykročí a svolí,
já tajím svůj sten.
Přichází chvíle,
rodí se ráj.
Je podobna víle
co kouzla svá znaj.
Proč štkaní je slyšet,
když pominul čas.
To laskavé chvíle
se vracejí . . .
zas.