UPROSTŘED VYSOKÝCH HOR
V lese, na pasece, vedle jezera se schází víly. Když slunce odchází spát,
přichází si spolu hrát, tančit a trochu si i povídat.
Co je nového, co která prožila. A jednou ...
Procházel tam přes paseku poutník. Z mlhavých kouzel klopýtl, upadl a usnul.
A zdál se mu sen :
Šel dlouho sám a byl již unaven. A na pasece potkal vílu...:
„ Krásná byla, až tajil se mi dech
já zapomněl, že jsem unaven i kam žene mě můj spěch.
Ke mně přišla blíž
a já se nadech k slovům
již.
Já měl jsem chuť klesnout na kolena
a prokázat úctu její kráse,
však, ke své spáse, jsem mlčel.
Jen očima, srdcem promluvil a těšil jsem se z dalších chvil.
Pak, přikryla mě závojem a pryč byl nicotnosti strach.
Co bylo dál?
No to už asi víš ?!“
„Nevím.“
Na tom paloučku,
byl měkký mech a tráva zvala k odpočinku.
Usedli k sobě tváří, zapadlé slunce vykouklo ze rtů v úsměvu, z očí.
Hvězdy i měsíc,
asi kouzlem,
přikryl hravý mrak,
pro soukromí, snad.
I přisedli si blíž. A od nich nešel chlad, spíš žár.
A úsměv obou rozehrál jim melodii :
„O doteku
váhavém,
o něze beze spěchu,
o kráse, tichém rytmu odevzdání,
které v každém dřímá, ale doopravdy nespí.
Stačí pohled z očí do očí, duše duši pošeptá:
„Vítám tě zpět.
V objetí
a v pochopení najdeme se, hleď.
Třeba i tady, nebo na pasece,
teď."
Černá paní, milosrdná noc
neskrývá sny,
ale přináší z nich moc,
jen po kapkách
je lehce do rtů setřepe,
aby nevyschly,
z toho žáru
a nebyly již zakleté.
Aby tělem rozlila se touha.
Avšak mrak odešel, (to škádlivý vítr asi)
Čistý a lehký jejich v tanci krok tu mlhu rozvířil.
Měsíc se kouk a ouha.
Taky je trochu puritán. I s hvězdami...
A paní noc, v tom černém odění, dala si s ním řeč, s tím zvědavým měsícem.
Aby radši mlčel, že nic zlého neviděl...
Neviděl, ne že to byl sen.
Tam duše s duší promlouvala a touha prosvítala ven..
---
a dál si na paloučku tančí víly,
zasněné,
s grácií,
v srdcích vřídla pramene
a tancem mění srdce lidí
krásou a láskou,
v touhy, sny ...
zmámené
Tančí s nimi.
K sobě,
neměj srdce kamenné...
tak odpočiň si v klidu nočních chvil,
když poprosíš, tak přijdou..
a třeba zdrží se i dýl
pak ty se vzbudíš a půjdeš odhodlaně dál
a s úsměvem se potkáte,
ve vašem úsměvu se ...
poznáte.