Pro všechny pouštní růže
.i pro tebe...11 :o)
Když jsem si povídal naposled s vánkem,
kamsi pospíchal, s plným džbánkem.
Nesl rosu,
kolem nosu jsem ucítil vůni.
Se ptám: naco ji má.
A on, že tam,
uprostřed písku,
zná malou,
ale krásnou...
a každé ráno ji přinese na rudý ret
pár kapek..
a ona usměje se,
hned...
a už není to poušť,
ale oáza,
rozkoše...,
krásy
( a ..
nevím jak bylo to dál....
asi chtělo by to kousek přibrzdit a záchranné pásy...
Protože ten vánek sebou mě vzal..)
"Kde jsi? ozvy se" nad pouští zavolal
aspoň lísteček...tečku..aspoň kousek ozvěny...
co bych mohl vzít a dát..
jak být hodný, na sebe.. i na ženy, na květy...
kolik krásy skrývá něžná duše a tluče srdce v jejich nitru
a i dnes, i zítra bych chtěl dát a přinést rosu,
rozeznít, vášně, touhu, boky...rety.
z úsměvu mít na čele snad od růže kříž...
nebo na dlani..
a žít a smát se,
vesele...již....vzdech,
.
ozvěnou se vrací...
a na bílém obláčku...
jak na vozíčku..vanu vám pro krásu,
přivezu z ráje a z lesů a z louky vše,
co dostanu,
co jeden koupí....
třeba na bleším trhu...
bílou, rudou..krásnou stuhu,
třeba do vlasů...
do těch neposlušných, vzpurných vln...
které pohladí...
jak loutny něhy strunv
a zazní tklivá,
váhavá snad melodie..a
pro to ve mě kluk tu je ...
a žije