Plán
Napodobím smysly svými vůni růže,
půjčím si tvar, hebkost, harmonii
a vložím vše, do něžné, jemné. Její kůže.
Vyplním pak nitro vánkem melodie souznění,
a ať si třeba letí...,ať se promění.
...
A ?
Bude žít ?
Když o ni nedbám?
Je svobodná !
A já zase
chvíli sám...
Že čas plyne ?
Že nic se nezmění ?
A co ta melodie..
co to počáteční škádlení ?
Začínat posté,
stále znova,
jak je to prosté,
chce to snad jen vážně vůli,
a jen krásu slova.
Zreálnit představy, touhy, vize,
jež mysl halí,
co zdají se...:
No...
Podržet ruku,
co hladí tvář mou znavenou,
a oživit cit,
mou zem
v mém nitru.
Čas od času
beznadějně spálenou.