Ona a On
Do jejich očí, když se podíváš
sucho v krku máš,
polkneš, srdce se ti zastaví.
A pak, když se otočí se rozběhne.
A rty, ty její nezbedné se zavlní
v úsměvu i v pochopení.
„Jen s rozvahou, opatrně“
říkáš si, a díváš se okouzlen,
jak úsměv ji mění do krásy.
„To není možné!“
Mluvíš šeptem.
„Už asi ano, snad už osude je mi přáno.
A už začíná den a je jasno a krásně jen.“
„Kdo to je a proč na mě tak zírá?
Asi se červenám.
Proč tak z ničeho nic
v ústech sucho mám?
Srdce mi bije o závod.
Jdu se napít,
chvíle vzpomínání mi přijde vhod.
Kde jsem ho viděla? Snad jako malá jsem si snila.
Že by to byl on? ...
ON? No teda, ale sluší mu to.
Jen se divně cosi mele.
Ale zní to jako pozvání, a ty oči,
až hlava se mi točí…“
„Mohu vás pozvat na skleničku? Krásna paní?“
„Jen slečna, a pane, proč vzpomínky mám potrhané?“
„Protože se mění ve skutečný děj. Skončilo už snění.
Jdeme na chatu, nebo jen tak ven?“