Letní Noc Měsíc Cesta.
Letní noc. Měsíc, cesta. Jedna z dalších cest.
Kam osud dál tě může nést?
Kolem úbočí,
strmých hor
a dál,
a dál.
Tam za obzor.
A na jedné z těch poutí.
Mám vzpomínky.
Když.
Naděje se
nad propastí kroutí.
A děkuji, že lásku mám, a nebudu
už nikdy
sám.
…
Když víly v něze svoji hravé
vás polechtají u srdce. Nenechavé.
Snad prstíky a možná taky dlaně.
A taky oči jak plaché laně.
Na vás upřou zrak.
Tak.
Vážně.
To nejde klopýtat.
To radši sednul jsem si.
A ona vedle mne.
A potom slova-
trochu nezbedné…
A odcházela noc
a nebyl ještě den
a jak to měla ve zvyku,
tak přišla,
zlehka sem.
Na břehu snění.
A ptala se.
Proč vlna pění,
když u břehu se rozplývá?
A chvíle snivá, mámivá.
To položila ruku svoji
na místo,
co píseň svoji umí hrát.
A já?
Mám ji rád.
A s milováním naše těla
se v rytmu plaše,
trochu chvěla.
Když ztratili se.
V prostoru i čase.
Vše tajemné se náhle smělo
a branou spolu proklouzli jsme.
Taji.
(a orosené měli čelo)
A zase,
v chvíli ticha spolu,
jako děti, co hrají si.
Světy letí.
Leželi jsme.
Pak-
ve dni svitu a měli k sobě náruč citu..
a záře plna lásky naší,
neb oba dva
jsme byli zase plaší…
a prsty v dlani kolem boků
se sunuly
a opět v vzlyku vášně
nám padalo se
někam.
Krásně.