Jednou v lese
13. 7. 2018
pod strom, kapradím
tu někdo šel.
Přede mnou
a asi klopýtal...,
klopýtala,
tmou.
Jsem jen tak na procházce
našel vílu malou.
V mechu schoulenou.
Stéblém trávy
polechtal jí líc
a krásný usměv okouzlil.
I víc.
"Mě budíš...ale",
mi řekla rozespale.
Pohled zkoumavý.
ve studánkách
ztratil jsem svůj klid
a políbil...
a do vlasů jsem vplet:
Květy i hvězdy.
Pak, když schoulení jsme usnuli,
spolu,
krásně,
tak.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář