A já myslel, že se jenom něžně dotknu dlaní
A já myslel, že se jenom něžně dotknu dlaní,
tam, kde to zprvu ženy raní.
Ale v okamžení vášně krev v žilách pění,
to život, si rozkoš cení.
A ty máš nějaké zábrany?
Tak co kdybych dlaní s citem pohladil,
sem tam o nějaké místo zavadil?
A kdybych jen tak strunu vášně rozehrál?
Jak by to bylo asi dál?
Možná cudně, jako bych mašli rozvázal,
pak vzdych a padaly by šaty.
A oči, cestou k rozkoši
dlaň a prs a pak i bok,
a pak i celé tělo, by se ti touhou chvělo.
To by jako zvolnilo v rytmu o závod?
A něžný polibek v ta místa
a pak jen jenom vzdech,
si buď, tou něhou jista
by v okamžení rozvlnilo rosou…
a možná nahou,
bych tě chtěl.
Viděl jít vstříc vášni, okouzlení,
možná cudně, jako bych
mašli rozvázal, a vzdych
a padaly by šaty.
A oči, ty jsou na cestě k rozkoši
a dlaň a prs a pak i bok a pak i tělo.
Kdo by zvolnil rytmus o závod?
Tuším že nikdo,
ale stejně, zvolnil bych,
položil bych rty, ti na rty
a nejen tam
a vášnivě bych sál
a i jazyk se s touhou dál se dal.
A co když v rytmu těl náhle oněměli
a skoro ztratili své vědomí?
Jak by byl možný svět…
by byla možná existence bez druhého?