zazce
Já v houfu ctitelů,
čekám tu na melu,
až Ona v kročí.
A z pod obočí, na mě se usměje.
Horko mě poleje. A hlavu k zemi skloním.
A šeptnu větu větru:
"Řekni jí, že je krásná, usměvavá.
A ať je semnou šťastná."
A potom hlavu zvednu
zachytím pohled její,
(snad nepošle mě ke dnu)
Ach, ty oči se jí smějí,
září, třpytí.
Je krásná, rozesmátá,
něhou něžně svítí.
To vánek do ucha jí šeptal
a možná i víc, než měl.
A mě se rošťák ani neptal…
.