Příroda2
Zrodila příroda písničky:
O zemi, o vodě, o ohni žáru.
O vzduchu, prostoru, vzniku a zmaru.
Tvorům se zrodila poupata pod víčky
a v rytmu života cinkaly skleničky…
„Ach, tolik tíhy“, řeklo a vstalo.
Plášť z touhy na sebe vzalo.
Vzplálo, tepalo, v lásce i bouři
a na nebi duha se za sluncem vzpouzí:
jak ztuha se protáhla, zdvojila, prolnula…
Cesty, křižovatky, rozchody, setkání
v lásce, snění, rozumu potkání.
A boje s osudy.
Splněná přání, zrání…
Pak odešlo tam, kde příroda chrání.
Jojo, dámy a páni.
Vracím se nazpátek, je to pár století
Prosívám písek, ať už si odletí …
Není to boj, není to spor!
Mezi prsty propouštím svou zlost i vzdor.
Lehce se rozplyne, tak jako dým
Krásou se potěším a myslím …,
že vím.