Orel
Když matka
vystrčí mládě z hnízda.
Na vysoké skále nad propastí,
a nechá ho padat.
Je to z lásky.
Připravená a odhodlaná,
třese se strachy a prožívá vše
se svým dítětem.
Nemá-li dost sil
roztáhnout vlastní křídla,
něžně jej uchopí a odnese zpět.
Dál mu shání jídlo
a vypráví o závratných výškách
o něžných stoupajících proudech,
které nás udrží nad
blátem strachu a smutku.
Bez lásky,
probuzených instinktů
a pevných křídel,
se nedá létat,
ani žít.