Jsem
Létám si vysoko a vítr znám.
Na křídlech mi šeptá, nese mě k duši,
výšinám.
Držím se nad propastí,
prázdnem.
Nazývají mě podivínem?
Bláznem ?
Nevadí mi názor všech.
Malé dítě, čisté, nezkažené,
říká mi ahoj,
ptáci se mě nebojí.
Jsem bílý ve světle a černý v stínu.
Beru i dávám,
výhry i vinu.
A jsem si jist,
že umřu, zaniknu.
Jak suchý list,
snesu se na zem,
pak zetlím..
a vítr můj prach rozfouká, no a?
To co jsem udělal správně!
Mě pofouká…
Mé rány..,
a na ostatní?
Se nekouká…
Podléhám radostem a někdy splínu.
Mám rád
a nesu si vinu..